Kurzy improvizace

V hudbě má termín improvizace trochu jiný význam, než v běžném životě. Neznamená hru bez přípravy, naopak, právě příprava dává hudebníkovi do rukou nástroje, které může při improvizaci používat.

Improvizací je několik druhů. Bez té varhanní se neobejde žádný varhaník, zde se pracuje s motivy, které se zpracovávají polyfonním způsobem. Nebo třeba improvizace volná, u té musí hráč dokonale ovládat všechny skladebné prostředky. V podstatě jde o skládání v reálném čase, a uhlídat alespoň základní zásady, aby měla skladba hlavu a patu a držela pohromadě, je velmi náročné.

Já se zabývám především impovizací jazzovou, která spadá do kategorie improvizace vázané. Při hře jsme vázáni rytmem, harmonií a formou skladby, což umožňuje vzájemnou souhru více lidí. Zároveň nemusíme tyto prvky vymýšlet, jsou pevně dané, a my se můžeme soustředit na to, aby naše nově vystavěná melodie byla co nejlepší. K tomu, aby všechno dobře fungovalo, je řada pravidel, zásad a pomůcek, které práci zjednoduší, a umožní hrát bez chyb a s jistotou.

Pokud chcete proniknout do tohoto systému, dejte mi vědět. Potřebujete k tomu alespoň základní techniku hry na svůj nástroj a cit pro rytmus, bez něj se do jazzu raději nepouštějte. Já jsem se improvizaci učil od těch nejlepších, ke kterým jsem se dostal (Emil Viklický, Karel Růžička, Paul Schmelling, Greg Hopkins, Stanislav Mácha, Najponk, Boris Urbánek, Jiří Stivín ad.), tak vám tyto zkušenosti můžu předat.

Výuka probíhá formou přednášek, vysvětlování a praktických ukázek. Systém volně vychází z vyučovacích metod na Berklee College of Music v Bostonu, na jiných školách to dělají jinak, a dle mého názoru ne tak dobře. Nechci žádnou z nich jmenovat ani urazit, ale do doslovných mnohachorusových citací slavných sól vás rozhodně nutit nebudu ;-)