Osmibitový vintage sampler s analogovým filtrem CEM3328, ze vzrušující doby začátku 80. let. Je prvním produktem vznikající firmy Ensoniq a vstupuje na trh ve stejném roce jako Emulator II firmy E-mu. Teprve po nich začínají používat tuto technologii zavedené firmy Sequential, Korg nebo Akai.
Všeobecné rozšíření osmibitových počítačů začátkem 80. let se projevilo i v hudební oblasti. Velikost použité paměti (interní paměť pro vzorky je 128 kB) a kvalita převodníků (8 bitů) samozřejmě odrážejí tehdejší ceny těchto komponentů, nicméně dnes jsou výsledky tohoto systému vítaným zpestřením zvuku mezi záplavou sterilních dokonalých vzorků. A má to i své výhody, například krátkou dobu načítání dat z 3,5" diskety, kompletní rejstřík trvá jen 7 sekund.
Nástroj si po zapnutí nahraje z diskety svůj operační systém, což umožňuje snadný upgrade. Dodnes vznikla celá řada systémů od různých výrobců, některé dovolují až šestnáctinásobný multitimbrál (systém SoundProcess), protože čip obsahuje de facto 32 oscilátorů. Základní firemní systém je Mirage OS 3.2. K MIDI operacím a vzorkování je zase určen MASOS 2.0, který nepoužívá sekvencer a takto uvolněnou paměť využívá k rozšiřujícím editačním funkcím. Řídící jednotkou je procesor Motorola 6809, oscilátory tvoří speciální integrovaný obvod 5503 navržený Bobem Yannesem, který je použit také v počítačích Apple IIGS. To, čím se Mirage odlišuje od standardního osmibitového počítače, je část pro analogové zpracování signálu, v čele s čipy Curtis Electromusic CEM3328. A to je zásadní věc, jak se dozvíme dál.
Struktura
Na disketu se vejdou tři různé rejstříky. Každý rejstřík je tvořen dvěma polovinami (bankami) pro horní a spodní část klaviatury, každou lze nahrát zvlášť. Každá banka obsahuje svou sadu vzorků a čtyři programy, které ji využívají.
Základem zvuku je osm kanálů, nástroj je tedy maximálně osmihlasý. Při každém stisku klávesy se ozvou dva vzorky naráz – buď dva stejné, které je možné rozladit, nebo dva různé, nástroj je pak bitembrální. Vzorků v paměti může být tedy celkem až 16. Prolínání těchto dvou vzorků můžeme řídit kdečím, nejčastěji silou úhozu nebo modulačním kolečkem. Přiřazování vzorků různým zónám je řešeno mazaně, dovoluje užití různých vzorků v různých programech (při stejné vzorkové sadě), takže programy mohou znít zcela odlišně.
Signál dále prochází klasickou analogovou subtraktivní syntézou s rezonančním filtrem 24 dB/oct. Jak už bylo řečeno, pro každou banku lze uložit čtyři programy s různým nastavením parametrů, které jsou stejné jako u jiných analogových nástrojů – obálky, nízkokmitočtový oscilátor (LFO), reakci na rychlost stisknutí a puštění klávesy a podobně. Tato editace je jednoduchá, podobná jako například u Korg Poly 800.
Právě tato část je na nástroji zajímavá. Osmibitové převodníky spolu s nevelkou vzorkovací frekvencí vytvoří zubatý průběh se sklony k aliasingu, ale právě existence analogových filtrů (a to jak na vstupu, tak na výstupu) vytvoří jedinečný charakter nástroje. Aliasing je ohleduplně odfiltrován a zrnitý, syrový zvuk proteplen a oživen. Takové propojení dvou technologií najdeme pouze u nástrojů z oné doby – ty dřívější neumožňovaly použití samplů, ty pozdější už filtrovaly digitálně, což znělo (zvláště ze začátku) dost na nic.
Zvuk
Zvuk sampleru s analogovým filtrem nelze přesvědčivě nasimulovat. Má v sobě zvláštní kouzlo, působí to podobně jako staré černobílé filmy. Dnes už víme, že osobitost nástrojů je podstatnější, než případná univerzalita. Nástroj má velmi příjemnou klaviaturu, která reaguje také na rychlost puštění klávesy. Mám oblíbené zvuky, jako třeba smyčce, které navodí stejnou atmosféru, jako ohrané pásky Mellotronu, nebo surový analogový brass, který si v ničem nezadá s Prophetem 5 nebo starými Oberheimy.