Korg M3

Korg M3

Digitální workstation se samplerem a virtuálně analogovým modulem Radias.

Ano, vedle analogových superhrdinů a digitálních specialistů jsem si po dlouhém váhání pořídil i workstation. Je to univerzální nástroj, z toho vyplývá zvukové omezení patrné na první pohled – žádný z jeho zvuků nebude nikdy znít tak dobře, jako jeho stejně drahý specializovaný protějšek. Ovšem máme tu vše pod jednou střechou a odpadá zdlouhavé propojování modulů a rozmisťování nástrojů po stojanech.

M3 patří do řady vlajkových lodí Korgu, která počala slavným modelem M1. Před ním kraloval model Triton, ovšem asi zajímavější je supernástroj Oasys z roku 2005, z něhož M3 přebral některé technologie.Designově se od všech svých předchůdců velmi odlišuje, používá architekturu oddělitelného modulu od klaviatury. Modul je také možné při hraní naklopit, podobně jako to má Minimoog, a u delšího modelu se 73 klávesami se dá vedle něj přimontovat další rackový modul.

Moje krátká, pětioktávová verze, je rozšířená na maximum balíčkem Expanded z roku 2008 a modulem Radias, který je v podobě karty uvnitř nástroje. Kromě zvuků na bázi samplů je tak k dispozici plnohodnotná virtuálně analogová syntéza Radiasu, spolu s formantovou resyntézou vocoderu. Samplovat se dá ve stereo kvalitě 48 MHz, nebo vzorky importovat z počítače, případně je přehrávat přímo ze zasunuté flash paměti, takže nástroj hned tak morálně nezestárne.

Zvukově mě M3 trochu překvapil. Po pár týdnech hraní jsem zjistil, že většina zvuků, které se mi hodí do rockové kapely, pochází z Radiasu. Jistě, VA nemá tak hutný zvuk, jako pravé analogy, ale pořád je o poznání plnější, než vzorky. Dokonce jsem většinou nepotřeboval žádné efekty, modulační práce s oscilátory zkrátka zajistí živost sama o sobě. Naproti tomu samply potřebují efekty vždycky, u už hotových rejstříků mě občas překvapilo časté použití modelingových simulací lampových aparátů či kompresor, bez kterých byl zvuk suchý a plochý. Na druhou stranu se takovéto nudnější barvy zase velmi dobře vrství na sebe a finální složený zvuk je dostatečně mohutný díky možnosti sčítat velmi rozdílné textury.

V nástroji se nachází ještě celá řada funkcí, o které nemám zájem, tak je nebudu popisovat. Je to opět daň za univerzalitu, workstation musí vyhovět každému, ať už hraje tancovačky nebo moderní klasiku. I zvukové banky tomu odpovídají, já z obsazených čtrnácti bank využiju zvuky asi ze čtyř či pěti. Ale to není důležité, většina rejstříků slouží stejně spíš k demonstraci možností, než ke konkrétnímu užití. Jsou zdrojem pro studium, jaké různé programátorské triky lze při vytváření využít.

Na závěr se krátce zmíním o ovládání. Parametry jsou uspořádány víceméně logicky, přes dotykový displej a spoustu ovladačů se vše dá nastavovat relativně rychle. Jedinou výhradu mám k modulacím, zdejší řešení mi připadá zmatečné. Oč přehlednější je klasická matrice v Radiasu..! Snad si zvyknu. Ovladače v reálném čase taky stačí, 8 přepínačů, 8 táhel a 8 padů. Joystick už znám, i když mám raději kolečka. Dotykový proužek nepoužívám, zajímavostí je použití dotekového displeje ve zvláštním režimu jako touch-pad. Klaviatura nevalné kvality, ale ještě se to dá. S modulem komunikuje speciálním kabelem, patrně kvůli společnému napájení, takže ji nelze použít k čemukoliv jinému. No, v podstatě si tak trochu říká o vyhození... ;-)

 
Ano, vedle analogových superhrdinů a digitálních specialistů jsem si po dlouhém váhání pořídil i workstation. Je to univerzální nástroj, z toho vyplývá zvukové omezení patrné na první pohled – žádný z jeho zvuků nebude nikdy znít tak dobře, jako jeho stejně drahý specializovaný protějšek. Ovšem máme tu vše pod jednou střechou a odpadá zdlouhavé propojování modulů a rozmisťování nástrojů po stojanech.
 
M3 patří do řady vlajkových lodí Korgu, která počala slavným modelem M1. Před ním kraloval model Triton, ovšem asi zajímavější je supernástroj Oasys z roku 2005, z něhož M3 přebral některé technologie.Designově se od všech svých předchůdců velmi odlišuje, používá architekturu oddělitelného modulu od klaviatury. Modul je také možné při hraní naklopit, podobně jako to má Minimoog, a u delšího modelu se 73 klávesami se dá vedle něj přimontovat další rackový modul.
 
Moje krátká, pětioktávová verze, je rozšířená na maximum balíčkem Expanded z roku 2008 a modulem Radias, který je v podobě karty uvnitř nástroje. Kromě zvuků na bázi samplů je tak k dispozici plnohodnotná virtuálně analogová syntéza Radiasu, spolu s formantovou resyntézou vocoderu. Samplovat se dá ve stereo kvalitě 48 MHz, nebo vzorky importovat z počítače, případně je přehrávat přímo ze zasunuté flash paměti, takže nástroj hned tak morálně nezestárne.
 
Zvukově mě nástroj trochu překvapil. Po pár týdnech hraní jsem zjistil, že většina zvuků, které se mi hodí do rockové kapely, pochází z Radiasu. Jistě, VA nemá tak hutný zvuk, jako pravé analogy, ale pořád je o poznání plnější, než vzorky. Dokonce jsem většinou nepotřeboval žádné efekty, modulační práce s oscilátory zkrátka zajistí živost sama o sobě. Naproti tomu samply potřebují efekty vždycky, u už hotových rejstříků mě občas překvapilo časté použití modelingových simulací lampových aparátů či kompresor, bez kterých byl zvuk suchý a plochý. Na druhou stranu se takovéto nudnější barvy zase velmi dobře vrství na sebe a finální složený zvuk je dostatečně mohutný díky možnosti sčítat velmi rozdílné textury.
 
V nástroji se nachází ještě celá řada funkcí, o které nemám zájem, tak je nebudu popisovat. Je to opět daň za univerzalitu, workstation musí vyhovět každému, ať už hraje tancovačky nebo moderní klasiku. I zvukové banky tomu odpovídají, já z obsazených čtrnácti bank využiju zvuky asi ze čtyř či pěti. Ale to není důležité, většina rejstříků slouží stejně spíš k demonstraci možností, než ke konkrétnímu užití. Jsou zdrojem pro studium, jaké různé programátorské triky lze při vytváření využít.
 
Na závěr se krátce zmíním o ovládání. Parametry jsou uspořádány víceméně logicky, přes dotykový displej a spoustu ovladačů se vše dá nastavovat relativně rychle. Jedinou výhradu mám k modulacím, zdejší řešení mi připadá zmatečné. Oč přehlednější je klasická matrice v Radiasu..! Snad si zvyknu. Ovladače v reálném čase taky stačí, 8 přepínačů, 8 táhel a 8 padů. Joystick už znám, i když mám raději kolečka. Dotykový proužek nepoužívám, zajímavostí je použití dotekového displeje ve zvláštním režimu jako touch-pad. Klaviatura nevalné kvality, ale ještě se to dá. S modulem komunikuje speciálním kabelem, takže ji nelze použít k čemukoliv jinému. No v podstatě si tak trochu říká o vyhození... ;-)