První polyfonní analogový nástroj ze Sovětského svazu je dílem konstruktéra Vladimíra Kuzminova, který je znám především jako autor proslulého Polivoksu.
Maestro byl prvním syntezátorem v Rusku, který je řízen mikroprocesorem (KR580), což umožnilo mimo jiné čtyřhlasou polyfonii při zachování malých rozměrů. Konstrukce klaviatury je bezdotyková na bázi magnetických relátek, takže nehrozí žádná koroze, ať už gumových nebo kovových kontaktů. Možnosti artikulace hry velmi rozšiřuje multifunkční joystick, který je orientován na pohyb od sebe a k sobě pro ohýbání výšky tónu, a do strany pro přidávání amplitudy LFO. Takovým komfortem není vybaven ani Polivoks.
Maticovým výběrem můžeme zvolit jeden z dvaceti zvuků. Máme tu knoby pro nastavení LFO a chorusu, u většiny rejstříků lze zvláštním knobem regulovat délku doznění. U skupiny pseudo-žesťů a u nejnižšího rejstříku smyčců (S. Bas) tento parametr změnit nelze, zato však reagují na filtr a rezonanci. Důvody těchto omezení jsou ryze praktické, presetové nástroje jsou určené na pódium, kdy není čas na nějaké náročné hrátky se syntézou a hlídání, co je právě kde nastavené.
Zvuk
Barvy Maestra jsou ryze analogové, spíše středové, s velmi bohatým podílem alikvót, takže změny filtru jsou celkem markantní. Hodí se díky tomu mimo jiné i na zpracování vokodérem, který k němu často připojuji. Vysoké alikvóty z formantové oblasti jsou tu dobře slyšet, takže je efekt vokodéru pěkně zřetelný. Potvrzuje to i existence dalšího typu nástroje, Arton VS-34, který z Maestra přímo vychází (a taky stejně vypadá), ale je zaměřen na tvorbu syntetických vokálů.
Nástroj má nečekaně velký rozsah 8 oktáv (při tříoktávové klaviatuře). Hodně legrace se užije s arpeggiatorem, který si pamatuje i pořadí stisknutých kláves a umí i dublování tónů nebo opakování celých akordů.