Korg MS-20

Korg MS-20

Jednohlasý dvouoscilátorový semimodulární analogový syntezátor. Legenda ze sedmdesátých let, která se dočkala svého návratu a v různých modifikacích se dnes opět vyrábí.

MS-20 je jeden z nástrojů tzv. semimodulárního typu. Má základní propojení jednotlivých sekcí pevně zapojenou, ale zároveň dovoluje cestu signálu výrazně měnit, doplňovat a přesměrovávat jako u modulárních syntetizérů. K tomu účelu slouží panel s jackovými zdířkami, který zabírá pravou polovinu ovládací části. Propojovacími kablíky se vše realizuje podobně, jako dlouhými kabely u velkých modulárů. Chvíli trvá, než se s tím naučíte, protože jednotlivé knoby a zdířky by správně měly být u sebe. Ale v praxi je tento oddělený koncept praktický, kabely stačí krátké a nepřekážejí.

Architektura je klasická, subtraktivní syntéza. Jsou tu dva oscilátory s kruhovou modulací, a dva rezonanční filtry – jeden horní propusť (HPF), druhý dolní propusť (LPF), takže dohromady tvoří variabilní pásmovou propusť. Obálky máme také dvě, jednu jednodušší Attack/Release s nastavitelným zpožděním nástupu, druhou plnohodnotnou ADSR s přidaným segmentem Hold, který po puštění klávesy po určenou dobu podrží tón před nástupem poklesu. Nízkofrekvenční oscilátor (LFO) má dva tvary křivky, trojúhelník a obdélník, oba s proměnlivým tvarem. Kromě klaviatury je k dispozici jedno volně přiřaditelné kolečko a jeden malý spínač.

Panel s jacky nabízí vstupy všech prvků zvukového řetězce a výstupy všech modulačních zdrojů. Navíc jsou tu vzorkovač Sample/Hold, zvláštní zesilovač pro externí zdroj a samozřejmě různé vstupy a výstupy normy CV/Trigger. Zvláštní sekce pod čarou je určena pro zpracování vnějšího signálu, které je poměrně pokročilé. Vstupní signál má vlastní dva filtry HPF a LPF, nástroj z něj dokáže získat impulsy Triggeru pro spouštění obálek a dokonce i CV (Control Voltage) signál, který může řídit výšku či barvu zvuku, obojí s nastavitelnou citlivostí. Je tedy možné zapomenout na klaviaturu a spouštět zvuk třeba pomocí zpěvu či hry na kytaru. Vstupní filtry je nutné nastavit dobře, aby nástroj nepletly příliš silné harmonické složky, při nepřesném nastavení výsledný tón přeskakuje mezi oktávami a kvintou.

Výsledný zvuk Korgu MS-20 je pro mě těžko popsatelný. Oscilátory znějí pro Korg velmi typicky, liší se od všech ostatních tehdejších výrobců. Je to celkem pronikavý tón, konkrétní, spíš středovější. Velmi se mi osvědčilo propojení s Yamahou CS-15, její medový bas s měkkým filtrem je dokonalým doplněním zvuku Korgu. Možnosti modulace u MS-20 jsou naprosto nekonečné, oba oscilátory se mohou chovat značně nezávisle, filtry vykouzlí jakoukoliv barvu a propojování čehokoliv s čímkoliv vytváří ty nejšílenější kreace. Zkusil jsem k MS-20 ještě připojit Korg MS-10 a výsledný tříoscilátorový tlak už opravdu boural stěny. Raději zůstanu u té kombinace s CS-15, kdo to má pořád zazdívat, že... :-)

Triky

- výstupem z klaviatury KBD CV OUT je možné například řídit ostrost filtru, takže získáme v basech temnější a ve výškách ostřejší zvuk; také ho lze použít pro výšku samooscilujícího filtru, čímž získáme další klaviaturou řízený oscilátor.

- druhý výstup, nazvaný PHONES, je tu proto, abychom zvuk mohli zavést zpět do řetězce (např. do vstupu filtru) a získat tak žádané zkreslení (starý trik z MiniMooga).

- vstup externího signálu EXT SIGNAL IN nemá narozdíl od MS-10 vlastní knob hlasitosti; je nutné použít zvláštní zesilovač VCA – trojice zdířek okolo tohoto nápisu zajišťuje vstup, výstup a řídící signál (např. kolečko). Ovšem účelnější je použít sekci pod čarou, procesor externího signálu.

- S/H generátor má (alespoň u mé verze) poměrně citlivý vstup, často je nutné příchozí signál zeslabit. Například vnitřní generátor šumu je moc silný, musíme ho nejprve prohnat přes procesor externího signálu a pak teprve vést do S/H. Pokud to zapojíme přímo, šum prolézá ven.

- malý čudlík pod kolečkem může nezávisle spouštět obálku EG1. Jiné smysluplné využití jsem pro něj nenašel, takže jsem do jeho výstupu zavedl výstup z knobu PWM. Můžu tedy teď PWM automatizovat pomocí LFO či obálky. Místo knobu, který by určoval míru ovlivnění, jsem tam dal trimr, na kterém jsem si nastavil hodnotu „tak akorát“. Jde to i bez něj, když se použije trojice VCA, míru pak nastavujeme například kolečkem.

- pokud postrádáte zpožděný nástup vibráta, dá se to zařídit. LFO nasměrujeme do vstupu zesilovače, výstup pak propojíme s tím, co má vibrovat (např. oscilátory). Řízení zesilovače bude řídit obálka EG1, které nastavíme požadované zpoždění (delay).