Jeden z nejvyšších modelů Rolandu z řady digitálně-analogových syntetizérů.
Celá výrobní řada polyfonních analogových syntezátorů od Rolanda se těšila velké popularitě. Signál prochází strukturou analogově, ale nastavení hodnot je uchováváno v digitální podobě, proto se těmto nástrojům říká digitálně-analogové. Mají digitálně řízené i oscilátory, to přispívá ke stabilitě ladění, ale důsledkem je bohužel znatelně plošší a méně živý zvuk, než měli jejich předchůdci řady Jupiter. Kromě Juno-1 a 2 sem patří i JX-3P a starší Juna 6, 60 a 106. S vyjímkou těchto tří „šestkových“ nemají ovládací prvky na hlavním panelu nástroje, ale nabízejí dvě možnosti editace. Jedna z nich je použití displeje a sytému nabídek, typická pro pozdější generaci digitálních nástrojů. Druhou možností je přikoupit externí programmer s tlačítky a knoby na analogové bázi, ten pro JX-8P má označení PG 800. Je nepřenosný pro jiné nástroje s výjimkou JX-10, mj. proto, že nepoužívá pro výměnu dat protokol MIDI. Jeho použití je velmi pohodlné a přehledné, nástroj tak spojuje výhody digitálního a analogového světa.
Nástroj JX-8P má pro každý hlas dva digitálně řízené oscilátory s pilovým a dvěma obdélníkovými průběhy a šumem. Je možné ovlivňovat průběhy navzájem pomocí cross-modulace, což vytváří nové barvy. Dále signál prochází dvěma filtry – dvouúrovňovou horní propustí (HPF) a nastavitelnou spodní (LPF) s rezonancí. Výšku tónu, hlasitost i spodní propusť lze ovlivňovat běžnými modulátory, k dispozici jsou tři křivky LFO (vč. náhodné), dvě čtyřsegmentové obálky, rychlostní citlivost a škálování klaviatury. Zvuk je možné na závěr obohatit o chorus, který ho vyplní a rozšíří do sterea.
Kromě individuálních nastavení každého programu nástroj dovoluje ještě celou řadu globálních úprav. JX-8P má aftertouch, kterým lze řídit filtr, hlasitost nebo hloubku vibráta, ovšem u starších modelů podléhal korozi a vyžadoval mechanickou opravu. Dále je tu několik modů polyfonie, kdy jedna klávesa hraje více unisono tónů, čímž zvuk získává na tloušťce (a ztrácí na vícehlasosti), funkce Portamento (glissando mezi tóny) a Roland-páčka pro ohýbání tónu a vibráto. Je možné zařadit si vybrané zvuky do řetězce, kde si nástroj pamatuje i údaje o nastavené polyfonii a aftertouch. Bohužel ven z řetězce na výběr ze všech zvuků se dostaneme pouze vypnutím a opětným zapnutím nástroje. Samozřejmostí už je bohatá MIDI implementace, která se ovšem nijak nevztahuje na externí programmer.
Zvuk tohoto nástroje bych označil jako výborně vyvážený a plný. Určitě se nehodí do moderní elektronické hudby, bez znalosti harmonie z něj budete zajímavé barvy dostávat jen těžko. Největší jeho síla tkví totiž v akordických plochách, také díky proslulému Rolandovu chorusu. Sóla umí být průrazná, zvládá i ostřejší brassy, typický je také elektronický klavír. Basové frekvence má také dobré, jen pro agresivnější basové zvuky se moc nehodí. Je potřeba se psychicky odpoutat od tovární sady z roku 1985, pak je možné vyprodukovat i zvuky současnější.
Polovyvážená klaviatura této kvality je u analogového nástroje ojedinělá, až na ten nekvalitní aftertouch. Na rozdíl od většího bratra JX-10 disponuje kovovými kontakty a nezanáší se prachem. Má velmi přirozeně nastavené křivky, hodící se pro syntetické zvuky, a snese se jakž-takž i pro napodobeniny elektrických pian. Taky jsem velkým příznivcem systému odpojitelného programeru. Nikdo nemá moc rád nabídky na jednořádkovém displeji, ale ulámané či prachem zanesené potenciometry taky nejsou to pravé. Externí krabička s čudlíky a táhýlky, toť vhodný kompromis! :-)
Tip
V režimu Unisono tlačítko Master Tune nenastavuje celkové ladění nástroje, ale vzájemné odladění zdvojených hlasů (v centech), aby byl tón širší a tučnější. V blikajícím režimu Mono hraje jeden tón všech 12 oscilátorů nástroje.